Vysokohorská turistika - Jeremi a Hadžim

Walliské Alpy 2010

Allalinhorn, Strahlhorn a Bishorn aneb 3x do 4000m za 6 dní

Po roce pauzy nám všechno vyšlo a my se zase vydali do Švýcarska. Tentokrát ve složení Hadžim, Jeremi, Vikuň a Jenda. Plánem bylo dojet do doliny Saas Tal a pokusit se vylézt na nějakou z okolních čtyčtísícovek. Po jedenáctihodinové cestě přes Rozvadov, Norimberk, Karlsruhe, Basilej, Bern a Visp jsme zaparkovali auto v kempu Mischabel na konci obce Saas-Grund (1559 m), kde jsme zaplatili noc a stan pro Vikuň s Jendou (auto, stan, 2 osoby – 25 CHF za noc).

• Jeremi

  

  Jeremi

  Jirka Váňa
  ,
  Hadžim

  

  Hadžim

  Honza Váňa
  ,
  Vikuň

  

  Vikuň

  Jana Váňová
  ,
  Jenda

  

  Jenda

  Jenda Krúpa

Obsah

• 1. den - výšlap na Britanniahutte (20.8.2010)
• 2. den - Allalinhorn (4027) - přechod z východu na západ (21.8.2010)
• 3. den - Strahlhorn (4190) (22.8.2010)
• 4. den - odpočinek v Zermattu (23.8.2010)
• 5. den - Zinal - chata Cab. De Tracuit (24.8.2010)
• 6. den - Bishorn (4153) (25.8.2010)
• Zhodnocení

1. den - výšlap na Britanniahutte

• plán: dojít na Britanniahutte
• výchozí místo: Saas Grund(1559)
• celkové převýšení: 1500 m
• celkový čas: cca 5:30 hod
• vzdálenost: cca 12 km
• obtížnost: snadná cesta, jen orientačně nesnadné najít správnou cestu ze Saas Fee
• počasí:  (dle předpovědi)

Kolem 10té hodiny jsme se vydali se do pěšky do Saas-Fee (1809 m). Cesta nám zabrala asi 40 minut. Nad městem se už tyčily jak Alphubel (4206 m) tak Allalinhorn (4027 m). Druhý jmenovaný se měl stát našim prvním cílem, proto jsme pokračovali skrze vesnici kolem golfového hřiště a nástupní stanici lanovky Felskin (1772 m) a poté po sjezdovkách a pěšině 14b až ke stanici lanovky ve výšce (2490 m). Asi v půli cesty se od nás odpojili Vikuň s Jendou a pokračovali směrem na Plattjen (2411 m) a pak zpět do kempu. Naopak my jsme šlapali dále sutí podél skalní stěny Egginer (3366 m) až do sedla Egginerjoch (2989 m) a odtud ještě asi třičtvrtě hodiny nezáživnou cestou skrze kameny až k chatě Britanniahutte (3030 m). Celou cestu trochu znepříjemňoval čerstvě napadlý sníh. Protože jsme toho z celonoční jízdy měli tak akorát dost, zaplatili jsme si nocleh na chatě (53 CHF/2 osoby) a zalehli.

Zajímavou variantou výstupu na chatu Britanniahutte při dostatku sil je od stanice přestupní stanice lanovky pokračovat ferratou přes vrchol Mittaghorn (Mapka ferraty je na fotce níže), nicméně my jsme toho měli plné zuby i tak.

Místo			Cesta	Čas	Převýšení	Vzdálenost	+/-
Saas Grund	10:32	A
			3	1:06 h	+310 m -50 m	3.7 km	podrobnosti
dolní stanice lanovky	11:38	B
			3	2:21 h	+870 m -120 m	4.8 km	podrobnosti
prostřední stanice lanovky	13:59	C
			3,4	1:11 h	+440 m -10 m	2.0 km	podrobnosti
sedlo Egginerjoch	15:11	D
			4	0:39 h	+80 m -50 m	1.2 km	podrobnosti
Britanniahutte		E
			Celkem	5:17 h	+1690 m -220 m	11.7 km

Data jsou generována z GPS údajů a nemusí přesně odpovídat skutečnosti

2. den - Allalinhorn (4027) - přechod z východu na západ

• plán: vylézt na Allalinhorn východní cestou a sestoupit po normálce
• výchozí místo: Britanniahutte (3030)
• celkové převýšení: 1400 m
• celkový čas: 14:00 h
• vzdálenost: cca 15,3 km
• obtížnost: spodní část ledovce s dobře viditelnými trhlinami, na hřebeni již bez trhlin, lezecká část poměrně snadná, ale je vhodné ji jistit. Zvolená sestupová cesta vhodná, nejnebezpečnější částí byl sestup z Mittel-allalin na Felsin (spousta trhlin pod sněhem)
• počasí:  (dle předpovědi)
• vrchol: Allalinhorn (4027 m)

Cílem na další den byl vrchol Allalinhorn cestou přes Hohlaubgrat. Budíka jsme si dali už na třetí ráno. Spacáky a stan jsme si schovali kousek od chaty a začali krátký sestup na ledovec Hohlaub glescher. Po navázání jsme se vydali po vyšlapané stezce a následně středem severního svahu k vrcholu. Po dosažení sedla ve výšce 3500 m se postupuje víceméně po hřebeni až do dalšího sedla (3837 m). Z něj už jen strmější výšvih pod asi 50ti metrovou skalní stěnku. Zady jsme si pro jistotu sundali mačky a stěnu vylezli jen v botách. Přibližně po osmi metrech jsou zatlučené skoby a tak se lze dobře odjistit. Celá stěnka je příjemné zpestření výstupu a po jejím přelezení chybí k vrcholu jen kousek cesty po hřebeni. Stihli jsme to jen tak tak, protože jen chvíli po nás se na vrchol začaly hrnout davy lidí vystupující po normálce od stanice zubačky Mittelallalin (3456 m). Po dostatečně dlouhém vynadívání se na ostatní vrcholy Walliských Alp jsme se rozloučili s vrcholem Allalinhorn a začali sestupovat proti davům po normálce. Sestup není obtížný a po hodině jsme si už mohli prohlédnout jak výstupovou, tak i sestupovou trasu z terasy restaurace Mittelallalin. I když jsme si mysleli, že tímto máme to nejhorší za sebou, tak jsme se spletli. Cesta zpět po ledovci ke stanici Felskin (2991 m) měla být podle internetu v pohodě prošláplá a jednoduchá, ale to se úplně nepotvrdilo. Nejprve jsme bez problémů sešli kus po urolbovaných sjezdovkách, ale v místech kde se měla odpojovat pěšinka na Felskin byla ve sněhu vidět jen čerstvá stopa od dvou lidí. Po navázání jsme se po ní vydali a doufali, že nás za chvíli dovede až ke stanici. To se tak bohužel nestalo a bylo vidět, že ten kdo stopu prošlapoval byl taky asi nějaký čech (všichni ostatní jezdí zubačkou :o) ) a stopa kličkovala mezi zasněženými trhlinami. Na to že byly tři odpoledne – nic příjemného. Nakonec jsme se však přeci jen mírnou oklikou z leva kolem skalního výběžku dostali až ke stanici a pořádně si ulevili a v duchu poděkovali těm dvěma před námi, protože bez nich bychom mezi dírama bloudili až do večera. Popisovaná cesta asi vede opravdu přímo podél hřebene až ke stanici, každopádně příště v každém případě jedem zubačkou. Pak už jsme jen prošli tunelem, a včerejší cestou k chatě, kde jsme si dobalili nechané věci a sešli kousek pod chatu, kde byla celkem pěkná místa na postavení stanu.

Místo			Cesta	Čas	Převýšení	Vzdálenost	+/-
Britanniahutte	3:48	A
			3,6	0:27 h	+10 m -80 m	0.6 km	podrobnosti
nástup na ledovec	4:15	B
			6	2:11 h	+560 m -10 m	2.2 km	podrobnosti
první sedlo	6:27	C
			6	1:27 h	+340 m -10 m	1.1 km	podrobnosti
Druhé sedlo	7:54	D
			6,5	1:13 h	+180 m -0 m	0.6 km	podrobnosti
Allalinhorn	9:08	E
			6	0:48 h	+0 m -210 m	0.5 km	podrobnosti
sedlo	9:57	F
			6	1:58 h	+20 m -400 m	2.1 km	podrobnosti
Mittelallalin	11:56	G
			6	3:15 h	+160 m -620 m	5.3 km	podrobnosti
Felskin	15:11	H
			6,4	2:43 h	+110 m -160 m	2.9 km	podrobnosti
Britanniahutte (stan)		I
			Celkem	14:02 h	+1390 m -1480 m	15.3 km

Data jsou generována z GPS údajů a nemusí přesně odpovídat skutečnosti

3. den - Strahlhorn (4190)

• plán: vylézt na Strahlhorn a vrátit se k autu
• výchozí místo: stan pod Britanianhutte (2950 m)
• celkové převýšení: 1500 m
• celkový čas: 13:00 h
• vzdálenost: 23 km
• obtížnost: extrémně dlouhá výstupová cesta po ledovci, poměrně hodně trhlin, samotný hřeben poměrně snadný (až na krátký firnový úsek)
• počasí:  (dle předpovědi)
• vrchol: Strahlhorn (4190 m)

Druhý den budíček opět ve tři. Tentokrát je naším cílem 4190 m vysoký Strahlhorn. Cesta vede opět nejprve po ledovci, ale ještě než začne ledovec stoupat, tak se odbočí doleva a traverzuje až k sedlu ve výšce 3105 m. Zde se vyplatí sundat mačky, protože celé sedlo (nebo spíš dvousedlo) je kamenité a je třeba jej nejprve přejít a pak sejít asi 200 m na ledovec. Po jeho pravé straně (téměř u stěny) nejprve mezi velkými trhlinami, později už pouze přes menší hřiště až na velký plac ve výšce 3250 m na jehož konci je i v noci tekoucí ledovcový potůček a pak už cesta jen a jen stoupá pod Rimpfischhornem (4199 m) až do sedla Adlerpass (3802 m). I během stoupání je třeba dávat pozor na nějaké ty trhliny. Ze sedla se začne strmě stoupat po trochu nepříjemné firnové hraně a poté už snadněji až na samotný vrchol. Z něj jsme si opět mohli vychutnat pohledy na včera vylezený Allalinhorn a i na celý masiv Breithornu, Liskamu a Monte Rosy. Zpátky jsme se vydali opět po stejné cestě s jediným problém – a to zase o trochu vodnatějším potůčkem. U stanu jsme si dali krátkou pauzu a tentokrát už natěžko vystoupili těch asi 50 m k chatě a od ní po ledovečku na cestu směřující k Plattjen. Z ní jsme asi po půl hodině uhnuli dolů po pěkné, strmě klesající a klikatící se cestičce. Ta vede kolem potoka a velkého vodopádu až k vodní nádržce asi 1 km od Saas Almagell. Po celou dobu jsme si mohli pěkně prohlížet nejen okolní vrcholy, ale také velikou přehradu Stausee Mattmark (2197 m). Dole už na nás ségra čekala s autem a po dlouho očekávané teplé večeři dovezla do kempu.

Místo			Cesta	Čas	Převýšení	Vzdálenost	+/-
Britanniahutte (stan)	3:35	A
			3,6	0:58 h	+200 m -50 m	1.8 km	podrobnosti
sedlo	4:33	B
			4,6	3:06 h	+750 m -60 m	5.3 km	podrobnosti
sedlo mezi Sthrahlhorn a Rimpfishorn	7:40	C
			6	1:31 h	+380 m -0 m	1.4 km	podrobnosti
Strahlhorn	9:12	D
			6	4:29 h	+60 m -1310 m	8.2 km	podrobnosti
Brittniahutte (stan)	13:42	E
			4	3:28 h	+110 m -1260 m	6.6 km	podrobnosti
Saas Almagel		F
			Celkem	13:32 h	+1510 m -2680 m	23.2 km

Data jsou generována z GPS údajů a nemusí přesně odpovídat skutečnosti

4. den - odpočinek v Zermattu

• plán: projít se do Zermattu, odpočinout si a nabrat síly na další dny
• výchozí místo: Tasch
• celkový čas: 6:00 h
• obtížnost: pohodová procházka v sandálech
• počasí:  (dle předpovědi)

Do rána se trochu zkazilo počasí a předpověď nebyla ani na další dva dny moc dobrá, a tak jsme se odhodlali k návštěvě Zermattu. Auto jsme opět nechali na parkoviši Schaller za 4 franky a vyrazili pěšky směrem Zermatt. Cesta je opravdu jen vycházková a asi 100 metrové převýšení které se během ní nastoupá není ani znát. V Zermattu jsme si prohlédli centrum a vyrazili směrem k stanici Furri a poté dál do Gleschergarten. Okruh jsme uzavřeli návratem do Zermatu. Procházka těmito místy určitě stojí za to, je zde krásná příroda a i nějaká ta zeleň. Koneckonců i převýšení bylo asi 600 výškových metrů a tak odpočinkový den zase až tak úplně odpočinkový nebyl. Večer jsme opět nasedli do auta a přejeli do dalšího údolí s tím, že bysme v dalších dnech všici čtyři vylezli na Bishorn (4153 m). Podle mapy měl být na konci vesnice Zinal (1675 m) kemp, ale na místě jsme se dozvěděli, že je zrušený. Vrátili jsme se proto asi 11 km zpátky do obce Mission, ale i tam místo kempu byla jen cedule o jeho zrušení. Vzhledem k pozdní hodině a dešti jsme i tak na místě postavili stan a přespali do rána.

5. den - Zinal - chata Cab. De Tracuit

• plán: vystoupat na Cab. De Tracuit
• výchozí místo: Zinal (1670 m)
• celkové převýšení: 1600 m
• celkový čas: 5:00 h
• vzdálenost: 9.5 km
• obtížnost: snadné, dobře značené
• počasí:  (dle předpovědi)

Ráno jsme opět sedli do auta a vrátili se do Zinalu, kde jsme na parkovišti za vesnicí nechali auto a začali stoupat směrem k Bishornu. Počasí moc nepřálo a chvílema i pršelo, ale i tak jsme se brzo dostali na rozcestí ve výšce 2500 m. Odtud už stoupání nebylo tak strmé, ale zato ho později vystřídala chůze mezi kameny ledovcové morény. I tak jsme se ale za asi 5 hodin cesty od auta dostali až k chatě Cab. De Tracuit (3256 m). Vikuň s Jendou přespali na chatě (65 CHF za noc pro oba). Chatař mívá často plno, takže je lepší se s ním předem domluvit telefonicky, což jsme neudělali a tak si Vikuň vyslechla spršku nadávek ve francouzštině. My s bráchou jsme si postavili stan na kamenném plácku kousek za chatou. Míst pro stany je zde tak pět nebo šest.

Místo			Cesta	Čas	Převýšení	Vzdálenost	+/-
Zinal (parkoviště)	10:30	A
			1,3	0:30 h	+10 m -130 m	1.0 km	podrobnosti
Zinal	11:01	B
			4	1:53 h	+790 m -0 m	4.7 km	podrobnosti
rozcestí nad údolím	12:54	C
			4	2:25 h	+800 m -0 m	3.8 km	podrobnosti
Cab. De Tracuit		D
			Celkem	4:48 h	+1600 m -130 m	9.5 km

Data jsou generována z GPS údajů a nemusí přesně odpovídat skutečnosti

6. den - Bishorn (4153)

• plán: Bishorn
• výchozí místo: chata Cab. De Tracuit (3256 m)
• celkové převýšení: 950 m
• celkový čas: 9:15
• vzdálenost: 16 km
• obtížnost: v dolní části trhliny (dají se snad zleva nadejít), výstup přímý, nepříliš strmý
• počasí:  (dle předpovědi)
• vrchol: Bishorn (4153 m)

Výstup na Bishorn jsme začali asi v pět ráno. Nejprve kousek nahoru po holém ledovci, poté zhruba kilometr doleva po rovině mezi zasněženými trhlinami a pak už jen klikatě a strmě vzhůru až do vrcholové partie. Celý svah je zde docela strmý, ale lze po něm chodit a během výstupu nejsou žádné technické obtíže. Poblíž vrcholu není stoupání už tak prudké a po dosažení sedla mezi oběma vrcholy je to už jen kousek na pravý – vyšší vrcholek Bishornu. Na konci je třeba překonat asi 10 metrový práh, ale to už se vždycky nějak zvládne. Rozhledy z vrcholu jsou parádní, i když nám je trochu kazily rychle letící mraky. Hlavně pyramida Weisshornu (4506 m) budí respekt. Po dostatečném pokochání jsme se dali po stejné cestě na sestup a po několika hodinách došli až k autu. Pak už zbyl jen poslední úkol – a to návrat domů.

Místo			Cesta	Čas	Převýšení	Vzdálenost	+/-
Cab. De Tracuit	5:57	A
			6	3:39 h	+930 m -70 m	3.9 km	podrobnosti
Bishorn	9:36	B
			6	1:57 h	+10 m -890 m	3.7 km	podrobnosti
Cab. De Tracuit	11:34	C
			4	3:36 h	+20 m -1600 m	8.1 km	podrobnosti
Zinal		D
			Celkem	9:12 h	+960 m -2550 m	15.7 km

Data jsou generována z GPS údajů a nemusí přesně odpovídat skutečnosti

Zhodnocení

Jeremi: Výstup na Allalinhorn hřebenem Hahlaubgrat určitě stojí za to, není ani nijak zvláště obtížný a trhlin po cestě také není moc. Skalní práh v závěru je zajímavým zpestřením a nějaká ta karabina na jištění se určitě hodí. Výstup po normálce je plný lidí a je to prakticky jen choďák. Největší problém byl sestup od restaurace Mittelallalin ke stanici Felskin, tady se určitě vyplatí zaplatit si za vlak. Je hloupost riskovat bloudění mezi trhlinami v místech, kudy normálně proudí stovky lidí denně.
Cesta na Strahlhorn je poměrně dlouhou tůrou a určiě se vyplatí si přivstat. Prvním problémem je sestup ze sedla po kamenech, kdy se těžko trefuje správná cesta a než se nám pak podařilo najít vyšlapanou pěšinku na ledovci, tak jsme si i docela pěkně pobloudili. Ani slalom mezi velkými trhlinami není moc příjemný. Posledním problémovým místem je prvních 100 výškových metrů ze sedla Adlerpass, které jsou po firnu a místy i trochu vzdušnější.
Bishorn opravdu patří mezi lehčí čtyřtisícovky, ale i jej nelze podceňovat. Při sněhových podmínkách jaké jsme měli my, byly trhliny na začátku ledovce zasněžené a vyšlapaná cestička se jim rozhodně nějak nevyhýbala. Samotné stoupání je už pak relativně bez problémů. Během těchhle šesti dnů jsme si mohli prohlédnout předchozí vylezené vrcholy z různých stran a byla to příjemná změna proti výstupům vedeným z Zermattu.

Hadžim: Všechny vylezené kopce si byly poměrně podobné, technicky poměrně nenáročné, při dobré fyzické kondici a za pěkného počasí by neměl být větší problém je absolvovat.

Užitečné odkazy

• alpy4000.cz - naše inspirace pro skupinu Allain, některé popsané propojovací cesty nebyly vůbec nikým chozené a podle subjektivních kritérií i dost nebezpečné

Komentáře

Komentáře jsou dočasně zablokovány - na nápravě se pracuje

Kam dál?

kontakt: vopicaci@seznam.cz | poslední aktualizace: 3.3.2014 | 418172 návštěv | admin | www.hadzim.net