Vysokohorská turistika - Jeremi a Hadžim

Brenta 2004

Týden na ferratách

Italská Brenta je pravým rájem pro vyznavače ferrat. Nicméně se za to platí velká daň v podobě stovek turistů denně se pohybujících na nejznámějších cestách. Nástupy k většině zajištěných cest jsou dostupné lanovkami, kterých je v oblasti Brenty požehnaně.Značení turistických cest je velmi dobré (alespoň v centrální části).

• Ubytování: Cassana přes cestovní kancelář CK-Trip Jablonec nad Nisou (Tel. 483 312 276) Cena za ubytování T3 pro 8 osob 23 190 Kč nakonec nás bylo 10 a dopláceli jsme jen minimum. Ubytování pro takovouhle partu je perfektní. Dvě samostatné ložnice plus velká kuchyně spojená s další místností na spaní.
• Cesta z Č.P.: 10 hod
• Vzdálenost cca 800 km
• Cesta: Č.P. - Praha - Plzeň - Mnichov - Innsbruck - Bolzano -Mezzocorona - Cles - Cassana Většina trasy po dálnici, vyjeli jsme asi ve 3 hodiny v noci, ale protože v Itálii začínaly prázdniny bylo to pozdě. Od Innsbrucku to bylo ucpané až do Clesu
• Jeremi

  

  Jeremi

  Jirka Váňa
  ,
  Hadžim

  

  Hadžim

  Honza Váňa
  ,
  Jirka

  

  Jirka

  Jirka Váňa
  ,
  Ála

  

  Ála

  Alena Váňová
  ,
  Vikuň

  

  Vikuň

  Jana Váňová
  ,
  Pavel

  

  Pavel

  Pavel Matoušek
  ,
  Jana

  

  Jana

  Jana Matoušková
  ,
  Honza

  

  Honza

  Honza Matoušek
  ,
  Hermi

  

  Hermi

  Jana Matoušková
  ,
  Ondra

  

  Ondra

  Ondra Matoušek

Obsah

den	skupina I	skupina II
1. den (31.7.2004)	Výstup na Cima Candei (2190m)	Výstup k vodopádům ve Val Di Rabi
2. den (1.8.2004)	Ferrata Sentiero Sosat	Giro dei Lagi
3. den (2.8.2004)	Ferrata Sentiero delle Bochette Alte, Via delle Bochette Centrale, Sentiero Osvaldo Orsi a Sentiero Alfredo Benniny	Ferrata Sentiero Sosat
4. den (3.8.2004)		Výstup na chatu G. Larcher el Cedevale
5. den (4.8.2004)	Via dell Amicizia	Odpočinek u jezera (Lago di Garda)
6. den (5.8.2004)	Výstup na Monte Vioz (3645)	Monte Vioz (3645 m)
7. den (6.8.2004)	Ferrata Sentiero Alfredo Benniny	Ferrata Sentiero Alfredo Benniny

1. den skupina I - Výstup na Cima Candei (2190m)

• složení: Jeremi, Hadžim, Honza M.
• plán: výstup na kopec za chatou
• výchozí místo: Cassana (700m)
• celkové převýšení: 1500m
• celkový čas: cca 5 hod

Chtěli jsme se na začátek trochu rozejít, tak jsme si vybrali kopec nad chatou s tím, že po hřebeni by měla vést nějaká značená cesta, tak to snad bude schůdný. Vyrazili jsme po asfaltce nahoru do vesničky S. Giocomo a odtud dál po cestě k osadě Ploner. Tady se cesta změnila v pěšinku, která vedla moc na západ, tak jsme to vzali v lese terénem přímo do kopce. Skoro nad úrovní lesa byla malá chatka a kousek nad ní vedla značka. Jenže asi po pětistech metrech jsme značku ztratili, tak jsme se rozhodli vylézt přímo na hřeben. Tady jsme opět narazili na značku a po ní došli přes několik podvrcholů až na Cimu Candei. Zpátky jsme to vzali přímo dolů s tím, že narazíme na nějakou pěšinku vyznačenou v mapě. Pěšinka se pomalu rozšiřovala, až do osady Mason, odkud už vedla normální polňačka. Ta končila až ve vesnici Samoclevo, odkud jsme se po hlavní silnici vrátili zpátky do Cassany. Na začátek to byla pěkná rozcvička s několika akčními prvky.

Místo		Cesta	Čas	Převýšení
Cassana	A
		1	0:15 h	+100 m -0 m
S Giacomo	B
		2	0:45 h	+250 m -0 m
Ploner	C
		3,4	2:00 h	+1150 m -0 m
Cima Candei	D
		4,3,2,1	1:45 h	+0 m -1500 m
Samoclevo	E
		1	0:15 h	+0 m -0 m
Cassana	F
		Celkem	5:00 h	+1500 m -1500 m

1. den skupina II - Výstup k vodopádům ve Val Di Rabi

• složení: Jirka, Ála, Vikuň, Pavel, Ondra, Jana a Janina
• plán: procházka na zvyknutí
• výchozí místo: Rabbi - parkoviště Coler (1381m)
• celkové převýšení: cca 300 m
• celkový čas: cca 3 hod

Chtěli jsme se na začátek trochu rozejít a podívat se jak vypadá okolí. Od domácí paní jsme dostali tip na tento výlet. Jede se do Val di Rabi a v Rabi se uhne ke kostelu a jede se tak dlouho, pokud to jde. Na konci silnice je velké parkoviště, ale chce to velkou trpělivost. Kdybychom nevěděli, že se má jet co to jde, tak bychom to nenašli. Od parkoviště vede velmi pohodlná cesta až k vodopádům. Podél vodopádů vede turistický chodník nahoru k chatě Rif. Campisol. Vodopády se jmenují Cascade Base di Saent, ale moc nás neuchvátily. Jirka a Ála ani nevylezli až nahoru, Ále nebylo zrovna nejlíp, ale to nevadilo.

Místo		Cesta	Čas	Převýšení
Parkoviště	A
		2	0:30 h	+100 m -0 m
Vodopády	B
		3	0:45 h	+200 m -0 m
	C
		Celkem	1:15 h	+300 m -0 m

2. den skupina I - Ferrata Sentiero Sosat

• složení: Jeremi, Hadžim, Honza M., Janina M.
• plán: zkusit si nějakou lehčí ferratu
• výchozí místo: Madonna di Campiglio 1522m
• celkové převýšení: 900 m
• celkový čas: cca 8 hod

V plánu bylo jít ferratu Sosat, abychom na začátek vyzkoušeli něco lehčího. Původně jsme chtěli zaparkovat u chaty Rif. Vallesinella, ale parkoviště bylo už plné (nechtělo se nám vstávat), tak jsme auto nechali v Madonně. K chatě Vallesinella vede asi 4km dlouhá asfaltka a jít po ní je pěkná nuda. Od Vallesinelli vede celkem rychle stoupající cesta k chatě Rif. Casinei (1850m) a odtud po cestě 318 až do výšky asi 2100m, kde je rozcestí. Na rozcestí vlevo po cestě 328. Cesta vede pěknými loukami posetými rozkvetlými kytkami a dále se jde ledovcovou morénou k chatě Rif.del Tuckett. Zde začíná samotná ferrata. Vyrazili jsme po cestě 405B vedoucí po okraji údolí a následně jsme údolí přešli na druhou stranu. Tady na nás čekalo několik prvních lan a žebříčků. Dál jsme šli pořád do kopce mezi kameny až do výšky asi 2400m.Tady se začalo opět po lanech a žebříkách klesat do jakéhosi zářezu. Následoval jeden delší převislý žebřík (asi nejtěžší místo cesty) a pak už jen cesta stěnou kolem hory Punte di Campiglio a sestup údolím k chatě Rifugio Brentei. Odtud jsme šli po cestě 318 až na dříve zmíněné rozcestí (tentokrát jsme přišli zprava) a vrátili se zpátky do Madonny. Ferrata není náročná, ale délka přechodu psaná v průvodci (2,5 - 3h) při pomalejším tempu odpovídá.

Místo		Cesta	Čas	Převýšení
Madonna	A
		1	0:40 h	+0 m -0 m
Vallesinella	B
		3	1:30 h	+600 m -0 m
rozcestí	C
		3	0:50 h	+100 m -0 m
rif. Tuckett	D
		3,4,7	3:00 h	+200 m -0 m
rif. Brentei	E
		3	0:30 h	+0 m -100 m
rozcestí	F
		3	0:20 h	+0 m -300 m
rif. Casinei	G
		3	0:25 h	+0 m -300 m
Vallesinella	H
		1	0:40 h	+0 m -0 m
Madonna	I
		Celkem	7:55 h	+900 m -700 m

2. den skupina II - Giro dei Lagi

• složení: Jirka, Ála, Vikuň, Pavel, Ondra, Jana
• plán: otestovat vyšší náročnost a výšku
• výchozí místo: Madonna di Campiglio 1522m, pohoří Adamello
• přístup: lanovka z Madonny na Palon do výšky 2064 m
• celkové převýšení: výstup 400 m, sestup 1000 m
• celkový čas: cca 8 hod

Příjemná nenáročná tůra z Madonny. Podařilo se nám zaparkovat přímo ve městě (jeli jsme Matouškovic autem) a nakonec kluci zaparkovali vedle nás, protože na parkovišti u Rif. Vallesinella bylo obsazeno. Lanovka pro cca 30 lidí a pendlují dvě kabiny. Trasa byla trochu podobná cestě okolo Roháčských ples, jenom ve větší výšce. Prvně jsme viděli kvetoucí rododendrony. Když jsme u třetího jezera obědvali, tak Ondra spadl do vody a dostal pořádně na zadek. Jinak se jedná o nástup do pohoří Adamello. Od posledního jezera pak sestup podél sjezdovek.

Místo		Cesta	Čas	Převýšení
Madonna	A
		0	0:10 h	+500 m -0 m
Palon	B
		3	0:30 h	+100 m -0 m
Lago Riforte	C
		3	0:50 h	+200 m -0 m
Lago Lambin	D
		3	1:30 h	+100 m -0 m
Lago Gelati	E
		3	1:00 h	+0 m -500 m
Lago Nero	F
		3	0:30 h	+0 m -200 m
Lago di Nambino	G
		3	1:00 h	+0 m -300 m
Madonna	H
		Celkem	5:30 h	+900 m -1000 m

3. den skupina I - Ferrata Sentiero delle Bochette Alte, Via delle Bochette Centrale, Sentiero Osvaldo Orsi a Sentiero Alfredo Benniny

• složení: Jeremi, Hadžim
• plán: projít za 2 dny ferraty v centrální části Brenty
• výchozí místo:Rifugio Vallesinella (1513)
• celkové převýšení: 2400 a 600 m
• celkový čas: cca 10:30 a 8:15h hod

Cesta byla naplánovaná na dva dny s tím, že nějakým způsobem projdeme centrální část a okusíme některé z nejzajímavějších ferrat, jenž nám může Brenta nabídnout. V osm hodin jsme vyrazili od Vallesinelli opět po cestě 317 k Rif. Casinei. Šlo se nám až překvapivě lehce a to vydrželo po celý zbytek dne. Od chaty Casinei jsme šli pro změnu po cestě 317 k Rif. Tuckett. Tahle cesta byla možná ještě hezčí než 328 a rozhodně stojí za to projít obě. Od chaty Tuckett opět po okraji údolí, ale tentokrát po sněhu až do sedla Bocca del Tuckett. Ledovec Vedretta di Brenta Iferiore má asi 600m ale je nutné zdolat asi jen kolem 300m. My jsme si pro jistotu vzali mačky, ale nebylo to nutné. Z Bocca del Tuckett je značená cesta Sentiero delle Bochette Alte. Stoupá skálou prudce nahoru až do výšky téměř 3000 m (Sentiero Erico Pedrotti). Poté se jde chodníčkem ve stěně (Garbariho police). Někde na konci by měla být odbočka na vrchol Cima Brenta, ale my viděli jen nějaký kosočtverec tak jsme nikam nešli. Dále pokračuje část Dorotea-Foresti. Na jejím konci je sněhový žlab, který nám přišel jako nejtěžší místo a zajímalo by mě, jak se překonává při jiných sněhových podmínkách. Po obejití skalního bloku se otevírá pohled na údolí ledovců Vedr.Dei Brentei a Vedr.Dei Sfulmini. V kterém leží rif. Alimonta a Brentei. Po přelezení skalního zářezu vede cesta přes plochý vrchol Cima Molveno. Z něj sestupuje na ledovec Vedr.Dei Sfulmini, odkud vede cesta k rif.Alimonta a nebo lze pokračovat(to byl náš případ) Viou delle bochette Centrale. Ta nám nabízí pohled do údolí Busa Dei Sfulmini. Na cestě je zase mnoho žebříků a lan a pohledy na Gugliu a ostatní vrcholy opravdu stojí za to. Opět se přeleze skalní hřeben a policí ve skále nad údolím Val Brenta alta jme došli až menšímu ledovci a cestou přes sedlo Bocca di Brenta k chatě Rif. Pedrotti. To bylo pro první den všechno. Na to, kolik jsme vylezli výškových metrů, jsme nebyli ani moc unavení. To bylo asi díky terénu, protože z lezení moc nohy nebolej. Přespali jsme kousek pod chatou Pedrotti a nikdo neměl ani moc námitek, jen na nás všichni koukali jak na nějaký exoty. Ráno jsme si trochu přispali a vyrazili cestou Osvaldo Orsi. Ta není zdaleka tak záživná a ani udržovaná. Místa, která jsou jinde dobře odjištěny jsou zde bez lan a tak nám nepřipadalo, že by měla být minimálně o stupeň míň obtížná než cesty z minulého dne. Vede okrajem údolí, asi v půlce vystoupíme do sedla Naso dei Massodi a odtud chvílema ve stěně, chvílema sněhem, až pod sedlo Bocca del Tuckett. Výstup do sedla je možný buď po pravé straně údolí po lanech (hodně se tu drolí kamení) nebo jako jsme šli my přímo po sněhu. Svah má pořádný sklon a bez maček by to nebylo nic příjemnýho. V sedle začíná cesta Sentiero Alfredo Benniny. Ze začátku se leze skálou a po žebříkách pod vrchol Cima Sella. Potom místy sněhem mírně do kopce pod Campanile di Vallesinella a vystoupá až do výšky 2900m. Odtud cesta už jen klesá až do Passa dei Grosste. Během celé feraty se naskýtá velké množství pohledů na ledovcové údolí. Z passa jsme šli k chatě Rif.Graffer. V mapě je uvedena pod názvem Rif.Groste tak nás to trochu zmátlo. A odtud po cestě 382 zpátky k Vallesinelle. Tahle cesta (hlavně její vrchní a střední část) opravdu stojí za to. Vypadá to trochu jak skotské vřesoviště doplněné výhledy na masív Brenta. No a z Vallesinelli po asfaltce do Madonny.

Místo		Cesta	Čas	Převýšení
Rif. Vallesinella	A
		3	0:33 h	+300 m -0 m
Rif. Casinei	B
		3	1:00 h	+400 m -0 m
Rif. Tuckett	C
		3,6	1:45 h	+400 m -0 m
Bocca del Tuckett	D
		3,4,7	4:00 h	+800 m -0 m
konec S.B.Alte	E
		6	0:30 h	+100 m -0 m
začátek V.d.B.C	F
		3,4,7	2:00 h	+400 m -0 m
konec V.d.B.C	G
		6,3	0:30 h	+0 m -0 m
rif. Pedrotti	H
		3,4,7	2:30 h	+400 m -0 m
rif. Pedrotti	I
		3,4,7	2:30 h	+400 m -0 m
bocca del Tuckett	J
		3,4,6,7	2:30 h	+200 m -0 m
passo del Groste	K
		4,3	0:30 h	+0 m -200 m
rif. Graffer	L
		3	1:30 h	+0 m -700 m
rif. Vallesinella	M
		1	0:40 h	+0 m -0 m
Madonna	N
		Celkem	20:28 h	+3400 m -900 m

3. den skupina II - Ferrata Sentiero Sosat

• složení: Jirka, Ála, Vikuň, Pavel, Ondra a Jana Matouškovi
• plán: zkusit nějakou lehčí ferratu
• výchozí místo: Madonna di Campiglio 1522m
• celkové převýšení: 200 m, sestup 1000 m
• celkový čas: cca 8 hod

V plánu bylo jít ferratu Sosat, kterou nám doporučili jít kluci, kteří ji odzkoušeli předchozí den. Janina s Honzou M. šli jinou trasou směrem na sever s tím, že se všichni sejdeme v Madonně, ale vše dopadlo jinak. Vyjeli jsme lanovkou nahoru na Passo del Grosté a tam šli s jinou výpravou, která měla s sebou dva horské vůdce. Ondrovi se podařilo všechny svést hned na začátku trochu stranou, protože jsme sledovali vrtulník, který vozil beton na stavbu nového vleku. Cesta vedla dost dlouho po vrstevnici po klasickém jihozápadním svahu, kde bylo spousta krásných kytek (vzhledem k opožděnému létu asi v plném květu), žluté vlčí máky, lomikameny atd. Po překonání tohoto traverzu jsme došli až k chatě Tuckett, kam předešlý den došli kluci. Od rif. Tuckett pak začíná nástup na ferratu. V dáli jsme viděli na ledovci kluky, kteří ten den zahájili svoji dvoudenní trasu po ferratách Brenty. Cca 20 minut od chaty jsme přišli na rozcestí, kde jsme navlékli sedáky a zahájili trasu ferraty. Ta začíná dvěma žebříky, potom pokračuje přechodem přes kamenné moře po trase 328 a 318 až k vlastní akční části. Tou je sestup po jihozápadní stěně k rif. Brentei. Sestup vede přes několik žebříků dolů a potom cca 30 m kolmého až převislého žebříku nahoru na vodorovnou lavici v kolmé stěně. Vzhledem k tomu, že výprava před námi nás zdržela, mohli jsme si vše v klidu prohlédnout a vychutnat včetně malých krkavců, kterých se Jana M. docela bála (prý z hororu Ptáci). Po sestupu a pohledu zpět jsme si museli přiznat, že to bez ferratového vybavení (našeho i fixního) šlo jen těžko zvládnout. Bylo to perfektní. Ondra je správný horolezec. Já jsem ho jistil a Pavel vše fotil. Někde jsem četl, že pro spoustu lidí je ferrata něco úplně jiného a pro spoustu lidí životní zážitek. Nám se to taky moc líbilo, ale díky Slovenskému ráji to nebylo něco úplně nového. Naše holky to zvládly perfektně i Jana M. překonala díky vybavení strach z výšky. Jištění na laně dává opravdu pocit jistoty. Prvně jsme si také šlápli na této dovolené na ledovec, nebo spíš na sněhové pole. Sestup pak vedl skrz tunel, který zůstal jako památka po první světové válce dolů k chatě Casinei a na parkoviště u chaty Vallesinella. Já jsem potom mazal pro auto k lanovce. Tady jsme to prokaučovali, protože ráno jsem měl nechat auto na tomhle parkovišti a nemusel jsem makat jak blbec na druhý konec Madonny.

Místo		Cesta	Čas	Převýšení
Madonna	A
		0	0:15 h	+500 m -0 m
P. del Grosté	B
		3	1:30 h	+100 m -0 m
Rif. Tuckett	C
		3,6	1:45 h	+400 m -0 m
rif. Tuckett	D
		3,4,7	3:00 h	+200 m -0 m
rif. Brentei	E
		3	0:30 h	+0 m -100 m
rozcestí	F
		3	0:20 h	+0 m -300 m
rif. Casinei	G
		3	0:25 h	+0 m -300 m
Vallesinella	H
		1	0:40 h	+0 m -0 m
Madonna	I
		Celkem	8:25 h	+1200 m -700 m

4. den skupina II - Výstup na chatu G. Larcher el Cedevale

• složení: Jirka, Ála, Vikuň, Pavel, Ondra, Jana a Janina Matouškovi
• plán: doporučená trasa v pohoří Ortles od domácích
• výchozí místo:Rifugio M. ga Mare (2031m)
• celkové převýšení: 600 m
• celkový čas: cca 6 hod

Trasa nám byla doporučena paní domácí jako pohodová trasa s pohledem na ledovce v pohoří Ortles. Díky doporučení jsme jeli autem tak daleko, jak to šlo. Na konci bylo zdymadlo s elektrárnou a u ní parkoviště. Přijeli jsme na poslední chvíli, protože parkoviště už bylo skoro plné. Od parkoviště jsme začali stoupat podél vodopádů po cestě 102. Na rozdíl od předchozí túry tady bylo mnohem míň kytek, protože tohle pohoří je žula nebo něco podobného. Cesta nahoru byla poměrně nudná a Janka moc nebavila. U chaty se však otevíral pohled na vysokohorskou část, protože okolní hory mají okolo 3,5 tisíc metrů. Od chaty jsme přešli přes nevýrazné sedlo do druhého údolí, kde bylo několik jezer. To největší je umělé a slouží jako zdroj vody pro Val di Sole na zalévání sadů. Toto jezero se jmenuje Lago del Caréser a aby mělo dostatek vody, je do něj svedena voda z obou větví údolí i pomocí zakopaných kanálů. Na velký ledovec nad jezerem však není vidět, jen byl slyšet vodopád, který z něj přivádí vodu. Ledovec jsme viděli pak při túře na Monte Vioz. Přes jezero jsme přešli po přehradní hrázi, která je postavená na uhlazené skále podobné jako pod Venegierem. Cesta dolů zpět k autu pak byla docela rychlá a pěkná. Nejdřív jen skály a louky potom modříny a nakonec smrkový les.

Místo		Cesta	Čas	Převýšení
Rif. M. ga Mare	A
		3	3:00 h	+500 m -0 m
Rif. Larcher	B
		3	0:30 h	+100 m -0 m
sedlo	C
		3	1:30 h	+0 m -100 m
Lago del Caréser	D
		3	1:00 h	+0 m -500 m
parkoviště	E
		Celkem	6:00 h	+600 m -600 m

5. den skupina I - Via dell Amicizia

• složení: Jeremi, Hadžim, Jiří Váňa st.
• plán: výstup na Cima S. A. T. ferratou Via dell Amicizia
• výchozí místo: Riva del Garda (78 m)
• celkové převýšení: 1200 m
• celkový čas: cca 4:45 hod

Dnešek měl být oddechový, tak jsme se jeli koupat k jezeru Lago di Garda. Někteří z nás strávili den u jezera, a my jsme šli zkusit další ferratu. Auta jsme zaparkovali v Rivě, ale příště by to chtělo najít nějaký místo blíž pod kopcem. Cesta pod kopec trvala asi dvacet minut. Nejprve jsme stoupali po cestě pro auta (ty ale musej jezdit vždycky kus popředu a kus pozadu, protože by se jinak v serpentýnách nevytočily) potom do prudšího stoupání cestičkou až k Cap. S. Barbara. Tady se odbočilo doprava a asi po 100 metrech je nástup na samotnou ferratu. Zpočátku se jde převážně po klikatý pěšince a jen místy je skála zajištěná lany. Dojde se až k prvnímu skalnímu stupni, kde začíná asi 45 metrový žebřík (to píšou v chytrejch knížkách) Z žebříku jsou nádherný pohledy na Rivu a jezero, ale kdo má závratě, tak ať to radši vzdá. Po žebříku je zase druhá klikatá cestička k druhýmu stupni, kde nás čekal prozměnu 70 mertovej žebřík. Značky na pěšince byly zamalovaný, tak nevim jestli jsme šli po nějaký starší cestě, ale každopádně žebříky jsou vidět už z dálky a jiný tam nejsou. Potom se jde hustším porostem až pod skalní věžičku (Cima S. A. T.), na kterou se vystoupí pomocí ocelových lan a kramlí. A nahoře už je jen vlajka a schránka. Cesta zpátky zase začíná sestupem po ocelovejch lanech, pak na rozcestí vpravo. Je víc možností jak pokračovat, my šli tou nejkratší která vedla zpátky stěnou a byla značená zase na kapli S. Barbara. Zase po klikatý cestičce, občas nějaký lano a těsně před kapličkou i jeden žebřík. No a od kaple zpátky po stejný cestě jako nahoru až do Rivy vykoupat se v jezeru.

Místo		Cesta	Čas	Převýšení
Riva	A
		2,3	0:48 h	+500 m -0 m
Capanna S. Barbara	B
		3	0:15 h	+50 m -0 m
nástup ferraty	C
		4,7	1:40 h	+650 m -0 m
Cima S.A.T.	D
		7,3	1:15 h	+0 m -650 m
Capanna S. Barbara	E
		3,2	0:45 h	+0 m -550 m
Riva	F
		Celkem	4:43 h	+1200 m -1200 m

5. den skupina II - Odpočinek u jezera (Lago di Garda)

• složení: Ála, Vikuň, Pavel, Honza, Ondra, Jana a Janina Matouškovi
• plán: udělat si odpočinkový den
• místo: Riva del Garda (78 m)

Všichni jsme si užívali sluníčka, vody a vln. Jezero je pěkné, vypadá to tam jako u moře. Pláž je opravdu dobře udržovaná. Jsou tu posekané trávníky, dlážděné chodníčky a oblázkový přístup do vody. Pro děti je tu i hřiště.

6. den skupina I - Výstup na Monte Vioz (3645)

• složení: Jeremi, Hadžim, Honza M.
• plán: zdolat Monte Vioz
• výchozí místo: Péjo Fonti (1420m)
• celkové převýšení: 2300 m
• celkový čas: cca 8:46 hod
• vrchol: Monte Vioz (3645 m)

V plánu byl výstup na Monte Vioz. Většina jela lanovkou z Péjo Fonti, my šli pěšky. Nejdřív jsme museli jít asi 2 kilometry po hlavní silnici do Péja. Tady začínala cesta 105, která v podstatě vedla až na vrchol. První část (až k statku Mga.Saline) vedla po cestách, kterými můžou jezdit auta, takže málo stoupala a byla docela únavná a nezáživná. Od statku se stoupalo k dolní stanici nějakého staršího vleku, kde bylo rozcestí. Jeden ukazatel vedl k chatě Rif. doss dei Cembri a druhý ukazoval k chatě rif. Vioz Mantova. Druhá varianta měla být kratší, tak jsme se rozhodli jít po ní. Došli jsme až k horní stanici vleku, ale po cestě jsme neviděli žádnou značku, tak jsme se raději vrátili a šli první cestou. Později jsme zjistili, že pěšinka vedoucí od vleku asi byla ta pravá, ale nechtěli jsme zbytečně bloudit. Od chaty Cembri vedla cesta zatáčkami do svahu a posléze až na hřeben. Po jedný nebo druhý straně hřebenu se postupovalo až pod závěrečnou, asi 200 metrů vysokou stěnu. Tou opět vedly serpentýny až k chatě Vioz Mantova. Odtud už jen 100 výškových metrů ke kříži a asi 50 metrů po sněhu k vrcholu. Zpátky jsme šli úplně stejnou cestou a kupodivu to nebylo ani tak hrozný. Sice jsme si udělali výškový rekord, ale jinak se nám to moc nelíbilo. Cesta je v podstatě pořád stejná a navíc jsme kvůli nízkým mrakům v podstatě nic neviděli.

Místo		Cesta	Čas	Převýšení
Péjo Fonti	A
		1	0:24 h	+150 m -0 m
Péjo	B
		2	0:50 h	+600 m -0 m
Mga. Saline	C
		3	0:45 h	+200 m -0 m
rif Cembri	D
		3	2:45 h	+1200 m -0 m
rif. Vioz Mantova	E
		4,6	0:30 h	+100 m -0 m
Monte Vioz	F
		6,4,3	2:15 h	+0 m -1300 m
rif Doss dei Cembri	G
		3,2	1:10 h	+0 m -800 m
Péjo	H
		1	0:30 h	+0 m -150 m
péjo Fonti	I
		Celkem	9:09 h	+2250 m -2250 m

6. den skupina II - Monte Vioz (3645 m)

• složení: Jirka, Ála, Vikuň, Pavel, Ondra, Jana a Janina Matouškovi
• plán: zdolat Monte Vioz
• výchozí místo: Péjo Fonti (1420m)
• celkové převýšení: 2300 m
• celkový čas: cca 8:46 hod

V plánu byl výstup na Monte Vioz. Jeli jsme lanovkou z Péjo Fonti (nejdřív kabinová lanovka a pak sedačková - cena za zpáteční jízdenku byla jen 10 EUR, což je mnohem levnější než v Madonně), jen kluci šli celou cestu pěšky. Od chaty Cembri vedla cesta zatáčkami do svahu a posléze až na hřeben. Po jedný nebo druhý straně hřebenu se postupovalo až pod závěrečnou, asi 200metrů vysokou stěnu. Tou opět vedly serpentiny až k chatě Vioz Mantova. Tady se Jankovi udělalo špatně a začala ji bolet hlava tak jsme mazali rychle dolů. Ostatní na vrcholek vylezli. Kvůli špatnému počasí nebyla túra až zas tak vydařená.

Místo		Cesta	Čas	Převýšení
Péjo Fonti	A
		0	??? h	+950 m -0 m
rif Cembri	B
		3	??? h	+1200 m -0 m
rif. Vioz Mantova	C
		4,6	??? h	+100 m -0 m
Monte Vioz	D
		6,4,3	??? h	+0 m -1300 m
rif Doss dei Cembri	E
		0	??? h	+0 m -950 m
Péjo	F
		Celkem	0:00 h	+2250 m -2250 m

7. den skupina I - Ferrata Sentiero Alfredo Benniny

• složení: Jirka, Honza, Honza M.
• plán: projít nějakou těžší ferratu v kompletním složení
• výchozí místo: Rif. Vallesinella (1513m)
• celkové převýšení: 1500 m
• celkový čas: cca 7:45 hod

Dnes jsme se rozhodli, že na túru půjdeme všichni společně, aby si všichni zkusili trochu náročnější a zajímavější ferratu. Naše skupina vyrazila něco po osmé od chaty Vallesinelli po (podle našeho názoru) nejhezčí přístupové cestě 382 až k Rif. Graffer a ostatní tam mezi tím vyjeli lanovkou z Madonny. Byli rychlejší, takže jsme je došli asi až po hodině a půl cesty od Passa del Groste. Cesta až do výšky 2900 m poměrně rychle stoupá a vzhledem k tomu, že na ní ze začátku není žádné technicky náročnější místo, tak se člověk docela rychle unaví. Od nejvyššího bodu se začíná prudce klesat skálou (tvoří se fronty) , pak po jedné užší poličce, po hřebenu až k ledovcovému údolíčku Vedretta di Vallesinella, po jeho okraji mírně dolů (tady se každý může naučit "lyžovat", protože se to později bude hodit) a pak už jen sestup stěnou jištěnou lany a žebříky do sedla Bocca del Tuckett (tato cesta je již popsána ve 4. dnu, ale v opačném směru). Tady v sedle začíná asi nejzábavnější část cesty a to sestup dolů po ledovci Vedretta Di Brenta Inferiore až k Tuckettově chatě. Způsobů jak se dostat dolů je hodně, nás nejvíc bavilo lyžovat po botách, a pokud se chytne správná stopa, tak člověk může nabrat celkem solidní rychlost. Případný pád do sněhu nebolí, jen jste trochu zmáčení. Horší by to bylo s nějakou trhlinou, ale při dostatku sněhu se toho bát nemusíte. Od Chaty Tuckett se jde po cestě 317 přes Rif. Casinei zpátky k Vallesinelle. Na konci cesty sice začalo pršet, ale to nevadilo. I když píšou že ferrata je mírně obtížná, tak dá se bez problémů zvládnout i bez jištění (pokud má člověk alespoň minimální zkušenosti s tímto typem cest).

Místo		Cesta	Čas	Převýšení
Rif. Vallesinella	A
		2,3	1:20 h	+700 m -0 m
Rif. Graffer	B
		3,4	0:40 h	+200 m -0 m
Passo del Groste	C
		3,4,7,6	3:00 h	+600 m -0 m
Bocca del Tuckett	D
		6,3	1:00 h	+0 m -400 m
rif. Tuckett	E
		3	1:45 h	+0 m -700 m
rif. Vallesinella	F
		Celkem	7:45 h	+1500 m -1100 m

7. den skupina II - Ferrata Sentiero Alfredo Benniny

• složení: Jirka, Ála, Vikuň, Pavel, Ondra, Jana a Janina Matouškovi
• plán: projít nějakou těžší ferratu v kompletním složení
• výchozí místo: Rif. Vallesinella (1513m)
• celkové převýšení: 1500 m
• celkový čas: cca 7:45 hod

Dneska jsme chtěli, abychom si na doporučení kluků zkusili nějakou trochu náročnější ferratu. My vyjeli lanovkou z Madonny na Passo del Grosté a o kus dál jsme se měli sejít s klukama, kteří šli pěšky. Byli jsme rychlejší, takže jsme šli kus napřed a kluci nás došli až na ferratě. Ostatní je napsáno u popisu kluků o kousek výš

Místo		Cesta	Čas	Převýšení
Madonna	A
		0	0:15 h	+900 m -0 m
Passo del Groste	B
		3,4,7,6	3:00 h	+600 m -0 m
Bocca del Tuckett	C
		6,3	1:00 h	+0 m -400 m
rif. Tuckett	D
		3	1:45 h	+0 m -700 m
rif. Vallesinella	E
		Celkem	6:00 h	+1500 m -1100 m

Užitečné odkazy

• petr-vht.cz - Túry v Brentě a okolí

Komentáře

Komentáře jsou dočasně zablokovány - na nápravě se pracuje

Kam dál?

kontakt: vopicaci@seznam.cz | poslední aktualizace: 3.3.2014 | 418172 návštěv | admin | www.hadzim.net