Vysokohorská turistika - Jeremi a Hadžim

Walliské Alpy 2005

První pobyt mezi "čtyřtisícovkami", nevylezená Monte Rosa

V plánu jsme měli podívat se do Walliských Alp a pokusit se vystoupat na druhou nejvyšší horu Evropy Monte Rosu a pokud by nám zbyly síly, tak se pokusit vylézt i Matterhorn. Vyrazili jsme až v polovině září, což se později ukázalo jako moc pozdě. Opět jsme si na internetu hlídali počasí ve Švýcarsku, takže jsme z Červených Peček vyráželi s vyhlídkou alespoň na 4 slunečné dny...

• Cesta autem z Červených Peček (bydliště): 11 hod
• Vzdálenost cca 980 km
• Cesta: Č.P. - Praha - Plzeň - Mnichov - Lindau - Chur - Visp - Tasch
• Jeremi

  

  Jeremi

  Jirka Váňa
  ,
  Hadžim

  

  Hadžim

  Honza Váňa

Obsah

• příjezd do Zermattu (12.9.2005)
• 1. den - Zermatt - Monte Rossa Hutte (2795) (13.9.2005)
• 2. den - Výstup pod Monte Rosu (14.9.2005)
• 3. den - Těsně nevylezená Monte Rosa (15.9.2005)
• 4. den - Přechod pod Matterhorn (16.9.2005)
• 5. den - Cesta pod stěnu Matterhornu a návrat do Zermattu (17.9.2005)
• 6. den - Procházka z Tasche k Europaweg a zpět (18.9.2005)
• Odjezd ze Švýcarska do Rakouska (19.9.2005)

příjezd do Zermattu

V osm večer nasedáme do auta a začínáme ukrajovat první kilometry z cesty do Zermattu. Přes Prahu a Plzeň přijíždíme do Rozvadova a odtud kolem Regensburgu k Mnichovu. Tady začínají první problémy, protože nějak netrefujeme okruh a dostáváme se až do úplného centra. Naštěstí je pozdní noc a tak se odsud docela rychle vymotáváme. Dál už cesta probíhá normálně. V Lindau kupujeme rakouskou a švýcarskou dálniční známku ( ta je roční a vyjde tak na sedm stovek) Dálnice vede až za Chur a odtud po velmi, velmi klikaté silnici přes Films, Andermatt, průsmyk Furka (243.m), Brigs, Visp až do Tasche. Určitě by byla rychlejší cesta po dálnicích, ale horská údolí mají své kouzlo a kde v Čechách se autem dostanete do skoro dvou a půl tisíc metrů. V Taschi je spousta parkovišť, tak vybíráme to nejlevnější za čtyři franky za den a snažíme se najít bankomat. Ten je bohužel mimo provoz, tak spoléháme na to, že si franky vyberem až v Zermattu. Ještě že máme nějaké z domova a tak si můžem koupit zpáteční lístek na vlak do Zermattu. Ten vyjde cca na 14 CHF. Vlak nejede dlouho a tak se po pár minutách ocitáme na Zermattském nádraží.

1. den - Zermatt - Monte Rossa Hutte (2795)

• plán: dojít pokud možno až na Ober Plataje
• výchozí místo: Zermatt(1600m)
• celkový čas: cca 10:30 hod

Na informacích ještě zkontrolujem předpověď počasí (dva dny ještě nic moc, potom snad líp) a jdem po hlavní třídě k bankomatům (po pravé straně tak dvěstě metrů od nádraží). Odtud dále a kolem hřbitova pomalu opouštíme návštěvníky přecpané městečo. Cesta nás vede k hotelu Riffelalp (2222m) a tam také asi za půldruhé hodiny (něco po poledni) dorážíme. Odtud nám to trvá zhruba 45 minut k chatě Riffelberg (2562m). Naše časy se v podstatě shodují s rozcestníky, takže bez báglů by to bylo ještě o kus rychlejší. Od hotelu je cesta trochu chaotičtější, protože šipka sice ukazuje někam nahoru, ale tady je spousta cestiček. Naštěstí všechny vedou k jezírkům Riffelsee. Vzhledem k mlze a dešti nám nepřišla nic moc. Odtud nás šipka navádí dál k chatě Monte Rosa Hutte - nejdříve dlouhým traverzem svahem pod hřebenem Gornergrat a poté dolů k ledovci Gornergletscher. Přes ledovec vede pěkně značená cesta a jeho přejití za pěkného počasí není problém. Je sice samá díra, ale pokud je bez sněhu, tak na hrubém ledě boty pěkně drží a není se čeho bát. My takové štěstí nemáme, na ledu je malá, ale pěkně klouzavá vrstvička sněhu a tak to taková idyla není. Nízké mraky se konečně začínají protrhávat a tak máme výstup od kraje ledovce k chatě zpestřený o výhledy na z části zakryté okolní vrcholy. Hlavně nedaleký Liskamm vypadá opravdu majestátně. Na chatu (2795m) se dostáváme kolem šesté a po celonočním řízení a dnešním pochodu jsme rádi, že můžeme jít rovnou na kutě. Horší už to je s cenou, protože 22,5CHF za osobu je opravdu dost. V průvodcích se píše, že chata bývá nacpaná k prasknutí, ale to není vzhledem k pozdnímu datu náš případ - jsme tu pouze my a ještě jedna dvojice.

2. den - Výstup pod Monte Rosu

• plán: dojít co nejvýš a tam přespat ve stanu
• výchozí místo: Monte Rosa Hutte (2795 m)

Ráno nás vítá obloha bez mráčků a my si tak konečně můžeme prohlédnout okolní vrcholky a samozřejmě také nedaleký Matterhorn. Plán na dnešek je vyjít do rozumné výšky pod Monte Rosu a tam přespat. Cesta nejprve vede po hřebínku vpravo od chaty a poté se klikatí mezi kameny. Značená je jen kamennými mužíky, ale těch je spousta i všude okolo a tak pravou cestu celkem rychle ztrácíme. ak Díky tomu máme dopolední část cesty opravdu zajímavou. Bereme to přímo po skalách, které jsou pokryté vrtičkou ledu a pekelně to klouže. No ale i tak jsme po dvou a půl hodinách na Obere Plattje a odtud dál vede už jen sníh. Propagovaná vyšlapaná cesta nikde není a my jen tušíme kudy asi tak vede (čerstvý sníh vykonal své). Navazujem se na lano a začínáme stoupat. Po pár stech metrech musíme prokličkovat množstvím trhlin a poté už je to stále jen do kopce. I tady je sem tam nějaká díra, ale mnohem horší je prošlapování stále většího množství sněhu, které je s těžkými batohy čím dál namáhavější. Asi ve 3800 metrech (po dalších skoro čtyř hodinách) usuzujem že toho je pro dnešek právě dost (máme toho plné zuby a jít výš by kvůli aklimatizaci také nebylo dobré) a kopeme si ve stráni plošinku pro stan. Rozpouštíme sníh na čaj, vaříme polévku a zalézáme do spacáků zvědavi na zítřek.

3. den - Těsně nevylezená Monte Rosa

• plán: vystoupit na vrchol Monte Rosy
• výchozí místo: bivak v 3800 m

Budík zvoní v půl šesté, ale do té zimy se vůbec nechce vstávat (v noci bylo slušně pod nulou a to i ve stanu, navíc nám od země provlhly karimatky a následně i spacáky, dokonce jsme si asi ve 3 ráno přitápěli plynovým vařičem). Na cestu vyrážíme až v sedm. To už nás předcházejí dvě dvojice - aspoň nemusíme šlapat stopu. Cesta vede po ledovci lehce doprava nad Scholle podél Sattelu a poté prudce nahoru k vrcholu. Asi dvěstěmetrové převýšení nám dává pěkně zabrat, ještě že nám v prošlapávání vydatně pomáhá kanadská dvojice. Konečně se svah láme a vidíme že nás dál čeká skalnatý hřebínek lehce pokrytý čerstvým sněhem. Tato kombinace je opravdu nepříjmná, sníh na skále hrozně klouže, člověk pod ním nevidí na stupy a mačky nedrží, na to je ho málo. Ostatní dvojice to otáčí a říkají, že to není pro ně není, my to však chceme ještě zkusit. Hřebínek překonáváme a dál se opět zvedá sněhový svah, odhaduji něco kolem 80m výšky. I v něm si prorážíme cestu a doufáme že už jde o vrchol - omyl. Od vrcholku nás dělí ještě jeden hřebínek v těžším provedení, než jeho níže položený kamarád a pak posledních 30 výškových metrů skály pokrytých sněhem. Hřebínek ještě překonáme (ovšem s pořádnou porcí strachu), ale s vědomím návratu a rizika to dvacet metrů pod vrcholem otáčíme (po pěti hodinách od noclehu). Je to smůla, ale snad sem vylezem příště, až tu bude trochu míň sněhu, nebo alespoň někdo poblíž, kdyby někdo spadnul dolů. Zpátky se vracíme stejnou cest, hřebínky dávají opět zabrat a po změklém sněhu to také není ono. Ale nakonec to zvládáme klesáme až do trhlinového pole nad Ober Plataje. Noha sice občas pěkně zajede do sněhu, ale nakonec máme i tohle zdárně za sebou. Na chatě kupujem převařenou vodu a rychle vyrážíme dolů k ledovci s tím že spát budeme někde při cestě k Riffelsee. Ledovec je tentokrát už bez sněhového poprašku a jeho přejití není problém. Poté se ještě vyškrábem serpentýnami na hlavní cestu, kde stavíme už zašera stan. Rychle zaleháváme, od vrcholku až sem nám to trvalo něco přes sedm hodin.

• Výstup na Monte Rosu se nám podařil až o rok později (2006).
• Přechod hřebe mezi Monte Rosou a Breithornem jsme absolvovali v roce 2008.

4. den - Přechod pod Matterhorn

• plán: dojít pod Matterhorn
• výchozí místo: plácek pod hřebenm Gornergrat
• vrchol: Hohtalligrat (3286 m)

Ráno je zase pěkně, i když na obloze se už začínají objevovat první cirry. Nechceme jít přímo k jezírkům a tak odbočujeme vzhůru na stupající cestičku která nás po hodině dovede až na hřeben Gornergrat. Tady se dáváme vpravo a po další třičtvrtě hodině stojíme na Hohtalligrat (3286m). Doufáme, že se tu bude dát dotočit voda (máme už jen necelý litr), jenže stanice lanovky je opuštěná a tak místo plánovaného pokračování na Stockhorn to otáčíme a asi hodinu scházíme ke Kulmhotelu (3089). Tady je horní stanice zubačky z Zermattu a lidmi se to tu jen hemží. Není se co divit, vyhlídka je odtud opravdu velkolepá. Na záchodech konečně dotáčíme vodu (prý je pitná) a vydáváme se na cestu směrem k Matterhornu. Ta nás nejprve zavede zpět k Riffelsee (třičtvrtě hodiny) a odtud pokračuje směrem na Gletschergarten. Dolů do údolí nám to zabere skoro dvě hodiny. Při sestupu si konečně užijeme i stínu stromů a můžem se těšit i z jiných věcí než sněhu a ledu (cesta je opravdu pěkná). Po půlhodině chůze údolím směrem na Furi upozorňují rozcestníky na odbočku na Gandeg. Po široké cestě stoupáme až ke stanici lanovky, odkud míří cesta k hotelu Schwarzsee (2584m). Tady se moc nezdržujem a pokračujem ještě kousek po cestě k Hornli Hutte. Po sto metrech stoupání stavíme stan a chystáme se na noc v blízkosti Matterhornu.

5. den - Cesta pod stěnu Matterhornu a návrat do Zermattu

• plán: osahat si první metry stěny Matterhornu
• výchozí místo: nad hotelem Schwarzsee

Tento den nás sice ještě při vstávání a balení provází sluníčko, ale to má být na několik dalších dní naposled. Plánovaná cesta nás vede směrem k Hornli Hutte (3260m). Místy je nedávno napadaný sníh ušlapán a uklouzán v pěknou ledovku, ale jinak je cesta v pohodě. Škoda jen, že krajina vypadá spíš jako na měsíci a zeleně si nikdo moc neužije. Za necelé dvě hodiny jsme na chatě kam zrovna přilétá vrtulník se zásobami. Chvíli posedíme a jdem si omrknout nástup na Matterhorn, takhle ze zdola to nevypadá tak těžce - je tu hodně fixních lan. No uvidíme příště, snad ho zkusíme. Teď už nás čeká jen dlouhý sestup přes Furri do Zermattu. Tady opět koukáme na počasí, a jelikož předpověď je až do pondělí špatná a i poté to nevypadá na zlepšení, nasedáme na vlak zpátky do Tasche. Tady procouráme místní COOP a bavíme se porovnáváním cen tady a u nás. Poté zalezem do auta, uvaříme těstoviny a strávíme poslední noc ve Švýcarsku.

6. den - Procházka z Tasche k Europaweg a zpět

• plán: za deštivého počasí vylézt nějaký vrcholek v okolí Tasche
• výchozí místo: Tasch (1400 m)

Koketovali jsme s myšlenkou zůstat ve Švýcarsku ještě chvíli a pokusit se vylézt Breithorn, abychom měli alespoň nějaký 4000 metrů vysoký vrchol, ale všechno dopadlo jinak. Už v noci začalo pršet a ráno to nevypadá o moc lépe. Přesto to ještě nechcem úplně zabalit a tak bereme pláštěnky a míříme směrem na Ottafe (Alphubelhotel) cesta by za dobré viditelnosti modla být celkem zajímavá (je zčásti podél rozbouřeného potoka), ale v mlze toho z ní moc nemáme. Na chatě jsme o něco dřív než kolik se píše na rozcestnících, je znát, že už jsme rozchození a máme jen malé batohy. Tady to ale otáčíme a menší oklikou se vracíme zpátky k autu (za mlhy, zimy a mrholení nás cesta vůbec nebaví), platíme za parkoviště (i když nechápu systém a docela dobře by se asi dalo odjet i bez placení) a opouštíme Švýcarsko.

Odjezd ze Švýcarska do Rakouska

Domů se nám ještě nechce a jsme se rozhodli zkusit vylézt Naafkopf a možná i Grauspitz (nejvyšší hora Lichtenštejnska). Proto opouštíme dálnici výjezdem na Nenzig a odtud bysme rádi až do vísky Nenziger Himmel ale ouha, na cestě je stopka. A protože je už pozdě, rozhodnem se přespat s tím, že ráno je moudřejší večera. Ale ráno nejen že je opět hnusně, ale dovídáme se, že do vísky (asi 15km) se skutečně dá jet jen taxikem a to se nám moc nechce (taxíky jsou až přehnaně drahé). Proto opět sedáme do auta a jedem směr Zugspitze... Další pokračování této výpravy je v samostatné kapitole Zugspitze 2005

Komentáře

Komentáře jsou dočasně zablokovány - na nápravě se pracuje

Kam dál?

kontakt: vopicaci@seznam.cz | poslední aktualizace: 3.3.2014 | 418172 návštěv | admin | www.hadzim.net