Postřehy z cest

Tady najdete některé naše (zcela subjektivní) názory, úvahy, postřehy a myšlenky, které nám přišlo zajímavé zveřejnit.

Značení

Pokud jste ještě nikdy nebyly v Alpských zemích, jistě nedoceníte, jak perfektně je udělané značení turistických cest u nás a na Slovensku (možná i jinde). V Alpách neexistují čtyři barvy značek a ani nějaký jednotný systém rozcestníků. Cesty bývají značené v lepším případě pomocí značky, složené ze tří pruhů (červený, bílý, červený), namalované u cesty (většinou na kamenech), v horším případě pouze červenou čárou, nebo kolečkem. Hlavní nevýhodou tohoto je, že si nejste jistí, že jdete po správné cestě, protože všechny jsou značeny červeně. (Pokud jdete od rozcestníku, tak je celkem dobrá pravděpodobnost, že jdete správně, ale pokud jste bloudili a najednou jste narazili na značení v oblasti, kde je hustší síť cest, tak stejně nevíte nic.)
S jednobarevností cest by se člověk vypořádal, ale horší je to se značením či spíše NEZNAČENÍM přímo v terénu, protože četnost značek nebývá zrovna nejvyšší. Na mnoha místech jsou barevné značky vypuštěny úplně a podél cesty stojí takzvaní "kamenní mužíci" - hromádka kamenů očividně uměle naskládaná na sebe.
Typ, tvar a obsah rozcestníků je naprosto náhodný, dokonce často nebývá jednotný ani v rámci jedné oblasti. Větší turistická centra se sice snaží rozmístit v terénu své univerzální rozcestníky, ale těch nebývá mnoho. Nakonec to dopadá tak, že čipernější "majitelé" vysokohorských chat si vyrobí cedule s názvem své chaty a rozmístí si je do terénu sám.
Všimli jsme si, že většinou platí, že na horské chaty člověk dojde docela snadno (husté značení i rozcestníky), ale trefit se napoprvé na místo bez osídlení (vrcholy kopců a hor) je docela umění.
Samozřejmě, že to má logiku. Nahoru se díky tomu většinou nevydávají sváteční turisté, kteří by viděli značenou cestu, tak hurá po ní. Také si spousta lidí, kteří si chtějí ušetřit bloudění (a vůbec chtějí mít jistotu), raději zaplatí horského vůdce, který cesty zná a tím turistická střediska samozřejmě získávají další finance. Ale myslím, že alespoň nějaký ten rozcestník navíc by neškodil (když jde člověk sněhem 5 hodin a ani neví jestli vůbec správně, tak mu to nepřidá)
POUČENÍ: Chcete-li se pohybovat v Alpách i na jiných, než nejfrekventovanějších cestách, chce to mít u sebe mapu a buzolu (nebo GPS, ale s tím já neumim) a nejen mít u sebe, ale umět s tím spolehlivě zacházet. Ale i přesto počítejte s tím, že občas stejně budete bloudit:o)

Příklad z praxe: Švýcarsko - Walliské Alpy - Zermatt - Monte Rosa Hutte - Monte Rosa: Trefit na chatu Monte Rosa Hutte z Zermattu je celkem hračka (s pomocí mapy). Stačí sledovat rozcestníky (na každém kroku) s názvy níže položených chat, od kterých zase vedou rozcestníky k Monte Rosa Hutte. Je pravda, že červených značek po cestě moc není, ale alespoň je zde dobře vyšlapaná pěšinka z které se nedá téměř sejít. Před chatou je třeba sejít ze stráně, přejít ledovec a vyšplhat do kopce. Zničeho nic začnou být podél cesty výrazné modré značky, přes ledovec vás bezpečně zavedou jasně oranžové praporky a na stráni pod chatou se to zase hemží modrýma značkama. Člověk je rád, že jde správně, dorazí k chatě a chce pokračovat, ale ouha. u chaty není žádný rozcestník, ani dál nevede žádná značka. Pouze vyšlapaná pěšina mezi kameny dává tušit, že tudy se má asi pokračovat. Podél pěšiny jsou alespoň kamenní mužíci, ale časem se přijde do míst, kde by se měla cesta rozdvojovat a dál pokračovat po ledovci. Za normálních okolností je ve sněhu jasně vyšlapaná stopa, takže se to dá snadno určit, ale když sem člověk dorazí po pěkné nadílce nového sněhu, tak kde nic tu nic. Ani šipka ani pěšina, ani náznak kudy dál. A to to pod chatou vypadalo, že nahoru povede nejmíň dálnice :o).

kontakt: vopicaci@seznam.cz | poslední aktualizace: 03.06.2008 | 61062 návštěv | admin | www.hadzim.net


VHT - vysokohorská turisitka - Jeremi a Hadžim